Dánsko, Švédsko, Norsko 2020
Den 7
Lappeasuando lodge – Riksgransen – Bjorkliden
206 km
Postel je sice pohodlnější než peugeot, to si nebudeme nic nalhávat. Ale i přesto se těm ranním výhledům
z kufru auta žádná postel nevyrovná! Chtěli jsme vyrazit už ráno, ale povedlo se nám zaspat a vstávali
jsme až v 11. Ale co, teď už stejně není kam spěchat. Uvařili jsme si, prošli se s psíkama a jeli dále do světa!
Zastavili jsme až v Kiruně. V tom nejvíc krásném městě jaké jsem kdy viděla, v tom úplně posledním
městě na sever. Bohužel se celé město kvůli těžbě železné rudy nenápadně propadá a proto se celé
stěhuje o tři kilometry dál.
V místním Coopu jsme nakoupili jídlo. Rohlíky ani nic podobného ve Švédsku fakt neseženete. Všude
mají jen šíleně drahé balené pečivo, hlavně takové kulaté, které vypadá a chutná jako malé langoše. Zato
se ale úplně všude prodávají rybářské potřeby!
Dojeli jsme k vesničce Tornetrask, ke krásnému jezeru. Začal se s námi bavit místní starší pán, který se
nás ptal, jestli jsme z Československa. I přesto, že byl už opravdu starší, uměl skvěle anglicky (vlastně
jako skoro všichni Švédové), takže tady poprvé jsem se fakt styděla za moji angličtinu. Pověděl nám, že
tu bydlí s manželkou přes léto a v zimě se přesouvají do Kiruny. Vlastně jako většina lidí tady na severu.
Ještě jsme si z jezera nabrali vodu a vyrazili dále!
Nakonec se splnilo i Lukášovo přání a potkali jsme sníh! A to když jsme dojeli do městečka Riksgransen,
což je úplný sever Švédska. Tady se v kopci opravdu sníh místy držel! Takže jsme si udělali krátkou
procházku do kopce. Všude byla šílená zima, mrholilo a fučelo, ale ani to nám radost ze sněhu nezkazilo.
Prostě sever jakej jsme si přáli.
Tady na severu Švédska je plno krásných odpočívadel, kde se dá spát a většina úplně prázdných bez aut a
lidí. Zastavili jsme tedy na odpočívadle v Bjorklidenu a protože venku pršelo a pršelo, tak jsme už zůstali
zalezlí v autě, hráli karty, já chvilku pracovala a šli jsme brzy spát.
Den 8
Bjorkliden – Abisko a zpět
20 km
Pro snídani jsme jeli do Abiska. Obdivovala jsem ten velký výběr mléka a jogurtů, které prodávají i
ve velkých petflaškách. Věděli jste, že ve Švédsku i Norsku mají petlahve vratné? To jen v Česku jsme v
tomto bohužel pořád trochu pozadu.
Nasnídali jsme se a jeli do Národního parku Abisko. V infocentru jsme si vzali mapku a šli jsme na cca
pětihodinovou procházku kolem vodopádů, jezer a hor. Krásný výlet a navíc skoro úplně bez lidí.
Všude jsme potkávali přesně takové červené kříže, kterými je u nás značen železniční přejezd, ale vlak
ani koleje nikde v dohledu! Až pak mi došlo, že takhle tam oni mají značené prostě jen cesty, aby je v
zimě vůbec viděli.
Dojeli jsme na parkoviště kousek za Abisko. Uvařili jsme si polívku, kafe, ale pak už nám zase šíleně
foukalo a pršelo, tak jsme rychle přeházeli celé auto a šli hrát zase karty, chvilku pracovat a pak spát.
Den 9
Bjorkliden – Abisko a zpět
20 km
Ráno jsme zjistili, že na tom samém odpočívadle spí ještě jedni češi, s moc ťuťu autem. A hádejte odkud
jeli! Přímo z Norska! Díky nim jsme zjistili, že sever Švédska je pro Norsko už v zelené zóně a tak nám tu
stačí zůstat 10 dní a můžeme legálně a bez karantény do Norska! Hurá! Takže Norsko začalo opět
připadat v úvahu! Počasí bylo moc hezké, tak jsme pořádně uklidili a porovnali auto, které už to fakt
potřebovalo, udělali ještě pár fotek a vyrazili zase do Abiska.
Tam jsme si vyšli horu Njullá. Sice to nebylo moc kilometrů, ale je to docela strmá hora a do kopce jsme
nasadili fakt šílený tempo, tak to byla trochu makačka. Nahoře jsme se chvilku pokochali, obdivovali
kousky sněhu a fotili. Zjistili, že by bylo fakt super s sebou mít nějaké pití nebo jídlo a už poklidněji
vyrazili dolů.
Večer jsme na tom samém odpočívadle potkali zase ty čechy co ráno. Pokecali jsme, ukázali nám jejich
obytné auto, nabídli nám sprchu. (V černým vaku ohřívají přes den vodu na střeše auta – super nápad, to
musíme na příští cestu taky nějak vymyslet!) Uvařili jsme si, já jsem chvilku pracovala. A pak už začínalo
pršet, tak jsme se šli schovat s teplým čajem do auta.
Den 10
Bjorkliden – Abisko a zpět
20km
Udělali jsme si poslední krásný výlet v Abisku. Vodopády, řeka, les. Nikde žádní lidi. Jenom by bylo fajn
mít pořádný boty. A né v mém případě děravé a v Lukášově případě jen plátěné, ale to už jsou detaily. I
tak se mi s Abiskem loučilo těžko a doufám, že se sem ještě někdy podíváme.
Zbytek dne jsme měli už odpočinkovej a já aspoň trochu pracovní. Ještě naposledy jsme se vrátili na noc
na to samé odpočívadlo, protože hezčí místo na spaní bychom tady asi jen těžko hledali.
Den 11
Bjorkliden – Färjevägen
20km
Udělali jsme si poslední krátkou procházku po okolí a protože do Norska jsme ještě jet nemohli, vrátili
jsme se na skok zpátky do Kiruny. Tam jme objevili nejvíc super zverák! Nade dveřmi měli velké
sáně a v něm plno postrojů, šňůr, vodítek, lan a saní! Prostě nejvíc nejlepší zverák, jakej jsem kdy
viděla! No vůbec se mi z něho nechtělo, byla jsem opět jako v ráji! Skoro jsem tam nechala všechny naše
peníze, ale nakonec jsme odcházeli jen s obojkem a klikrem.
Mrkli jsme ještě k ledovému hotelu, ale bylo tam šíleně vysoké vstupné a nepřišlo nám to jako něco extra,
za co bychom chtěli dát tolik peněz, takže jsme to tam omrkli jen z venku a jeli jsme se podívat raději na
sobíky. Taková obora s menším muzeem. Měli ale zavřeno. Tak jsme se kochali zatím aspoň přes plot. A
pak už jsme se vydali hledat nějaké hezké místo na spaní.
A to se nám povedlo najít moc hezké! No kde jinde, než na velkém odpočívadle u jezera. Vedle nás
parkovali Němci s velkým obytným náklaďákem. Hlavní náš úkol na večer byl odvážit se jít vykoupat do
fakt studenýho jezera. Uvařili jsme si nejdřív ještě těstoviny s omáčkou a sýrem, se selfkou jsem rychle
ještě potrénovala a prošli jsme se kolem jezera. Večer jsme si uvařili teplý kafe a čaj, vytopili si pořádně auto,
nachystali spacáky a šli rychle do jezera! Čekala jsem to hrozný, ale ne až takhle! Nejsem žádnej otužilec
a rozhodně s tím nehodlám začínat, protože fakt na tom nevidím nic super. Umytí jsme byli ani ne během
minuty a rychle spěchali do teplého auta, do spacáku za čajem a kafem!
Den 12
Färjevägen – Jukkasjärvi a zpět
6km
Ráno jsme vyrazili znovu do sobí obory. Tentokrát už měli otevřeno. Mrkli jsme do muzea a pak už hurá
mezi sobíky! Ti se na nás sesypali tak moc, že vypadalo, že se skrze ně dovnitř ani nedostaneme, ale my
jsme se nedali! Já jsem byla zase v ráji! Ještě jsme si prošli krátkou stezku, kde byl ukázán život a obydlí Laponců.
Pak jsme mrkli ještě na krásnej Kirunskej kostel, kde jsme se dozvěděli víc i o celém plánovaném
stěhování Kiruny kvůli těžbě železné rudy. Na kostely ani já, ani Lukáš moc nejsme, ale tento je fakt
krásnej!
Večer jsme potkali zase ty Němce s velkým autem, ale k tomu tam byli ještě Švýcaři s ťuťu obytkou a
rodina Švédů v karavanech. Švédové nás všechny večer pozvali k ohýnku, kde grilovali ryby. Lukáš měl od nich pivo, já cider.
My jsme jim dali ochutnat naši vodku a povídali jsme si se všemi u ohýnku. Dokonce i já jsem se rozmluvila anglicky a to je už co říct! Ukázali nám jejich obytky a karavany vevnitř a divili se, že mi opravdu spíme v peugeotkovi. No prostě moc krásnej večer!
Den 13
Färjevägen
Celej den nám propršelo, tak jsme si dali klidnej den. Já jsem pracovala, uvařili jsme si dobrej oběd na
našem mini plynovém vařiči. Pokecali jsme ještě se Švýcarama, kteří byli na cestách už přes dva měsíce a
dostali jsme pozvání k nim do Švýcarska. Tak třeba příští rok?
Večer jsme si s psíma holkama udělali krásnou procházku kolem jezera a nafotili jsme plno krásných
fotek. Protože u tohoto jezera za západu slunce to bylo fakt pohádkové!
