Dánsko, Švédsko, Norsko 2020
Úplně původní plán byla týdenní dovolená v Norsku. Lukáš ale skončil ze dne na den v práci, já můžu pracovat i na cestách, a tak jsme rychle nakoupili vše potřebné – vařič, zásuvku do auta a nějaké ty zásoby jídla a vyrazili jsme na cestu. Kvůli korona opatřením jsme ale byli v době našeho výjezdu pro Norsko v červené zóně, a tak jsme vyrazili ,,jen“ do Švédska. Vyrazili jsme třídveřovým peugeotem, který ale nebyl zrovna v nejlepším stavu, s dvěma bordeříma holkama a s jediným plánem: pořádně si to užít, ať už se podíváme kamkoliv! Vyráželi jsme v druhé půlce srpna, kdy v Česku byla šílená vedra, takže jsme se už moc těšili na pořádnej sever! A kam všude jsme se podívali? Díky čemu jsme se podívali nakonec i do Norska? A co se našemu autíčku pokazilo na úplném severu? O tom všem si můžete přečíst v následujících řádcích.
Část 1/3 – (Německo, Dánsko a jih Švédska)
Den 1
České Libchavy – Praha (Horní Počernice)
150 km
,,Vyjedeme už brzo ráno, abychom dojeli hned první den co nejdál“. No to určitě! Z domu jsme se vykopali až večer a dojeli už za tmy jenom do Prahy. Ale hurá! Hlavní je, že naše cesta konečně začala! Místo na spaní jsme našli moc hezké! Na okraji Prahy u nějaké vodní nádrže. Poprvé jsme přerovnali celé auto, abychom se v něm mohli v klidu vyspat a zvykali si na to, že od teď máme v našem mini autě každý jen opravdu velmi omezenou plochu na spaní. Na to si stejně nejhůř zvykala Flowča, která té plochy zabírala stejně vždycky nejvíc a rozčilovala se na každého, kdo se jí jen opovážil dotknout.
Den 2
Praha (Horní Počernice) – Von – Ankens- Weg.
12h cesty
891 km
Ráno jsme opět přeházeli věci z předních sedaček do kufru. Teda… Toho se naštěstí vždycky ujmul Lukáš a já jsem pod záminkou venčení psíků mohla hezky projít okolí a pořádně se probrat a protáhnout před cestou. Naložili jsme psíky a vydali se dále na cestu.
Peugeotek s motorem 1.1 na Německé dálnici krásně svištěl, užíval si rychlosti a připadal si jako drsné auto! Ego mu chudákovi spadlo potom, co ho předjel trabant.
Byli jste někdy v Hamburku? A pochopili jste jakým stylem se tam vlastně jezdí? Jak moc jsme to tam pochopili my, vyplývá už z toho, že jsme se Hamburkem pokochali třikrát po sobě, než jsme se vymotali. No sice krása, ale my jsme stejně víc na tu přírodu a tak třikrát fakt stačilo a byli jsme moc rádi, když jsme se konečně definitivně dostali pryč.
A má Německo nějaké pořádné moře? Mapa nám ho ukazovala tak jsme se k němu vydali. K Selfinčiné radosti jsme ale našli všude jen velké pastviny s ovcemi a ústí Labe do severního moře.
Přes Park4night jsme našli místo na spaní Von – Ankens- Weg. Sice vprostřed sídliště, ale protože v Německu mají všude krásné cihlové baráčky a byla opět už skoro tma, tak nám to vlastně ani nijak nevadilo.
Den 3
Von – Ankens – Weg – Fynshav Havn
209 km
Ráno proběhl druhý pokus o najití moře v Německu, ale našli jsme jen Nationalpark Wattenmeer. Takže buď byl všude zrovna fakt velkej odliv a nebo Německo pořádné moře ani nemá. Toť otázka.
Když Německo mořem zklamalo, tak hurá do Dánska už k opravdovému moři! Teda, ne že by to bylo na našem pláně, protože ten žádný nebyl, ale doufali jsme, že aspoň tady moře najdeme.
A povedlo se! Dojeli jsme do Fynshav Havn, konečně k opravdovému moři! Možná se divíte mému nadšení z moře, ale já jsem u moře nikdy nebyla a tak toto byla moje premiéra. A krásnější jsem si už přát ani nemohla – prázdná pláž, průzračně čistá a teplá voda! Oproti ,,moři“ v Německu super změna. Zůstali jsme tu zbytek dne, večer jsme si nakoupili k jídlu sýr a pečivo v místním obchůdku, Lukáš opravoval světlo, protože jet bez svítícího zadního světla asi ideálka úplně není. Bohužel to ale nebylo jen žárovkou, takže oprava byla neúspěšná. Já jsem pracovala a večer jsme si šli za západu slunce ještě zaplavat do moře a spát.
Den 4
Fynshav Havn – Stockholm
1 097 km
Hurá dále na sever !
Velké platební brány a mosty, které vypadají, že vedou nejméně do nebe! Což ovšem není daleko od pravdy, protože jestli nebe vypadá jako Švédsko a Norsko, tak tam určitě chcete!
První neplacenej most v Dánsku Lillebæltsbroen, druhý most už placený přes Velký Belt a poslední most z Kodaně do Malmö. A tadá! Jsme ve Švédsku!
Dojeli jsme až do Stockholmu, kde jsme našli místo na spaní přímo v centru u nábřeží. Sice nám nepřišlo úplně ideální spát zrovna tady, ale nikam dál se nám už nechtělo a hledat jiné místo za tmy už vůbec ne, tak jsme byli rádi i za toto. Nakonec jsme si ale udělali krásnou večerní procházku kolem nábřeží a i toto místo mělo své kouzlo a bylo fajn se ve Stockholmu na chvilku zastavit.
Den 5
Stockholm – Haddingen
697 km
Ráno mezitím co Lukáš přerovnával opět celé auto aby nám ho připravil k cestě, jsem si s psíkama udělala krátkou procházku krásným parkem a vyrazili jsme.
To, že je Švédsko opravdu plné krásných jezer, jak jsme všude četli, se nám potvrdilo brzy. Narazili jsme na krásné jezero Tönnebrosjön u kterého jsme byli úplně sami, vykoupali jsme se, uvařili si u něho těstoviny a kafe, psí holky byly taky nadšené. Cestou jsme zastavili na skok ještě u jednoho jezera. A to, že jsme opravdu ve Švédsku jsme poznali nejen díky jezerům, ale i díky tomu, že jsme hned u cesty potkali dva obří losy! Konečně ten pravý sever, na který jsem se tak těšila! Pak nás potěšil svou přítomností ještě jeden osamocený los, ale ještě větší a blíže než ti předchozí.
Jen Lukáš tedy pořád skuhral, že počasí na severu si představoval trochu jinak a že mu je pořád šílené vedro. To ještě ale nevěděl, že o pár dní později mi bude krást mikinu a klepat se zimou.
Ten den jsme dojeli jsme až do Haddingenu, kde jsme opět díky již zmíněné aplikaci našli super místo na spaní, kde jinde než u jezera. Tady to už na koupání ale nebylo, protože jak už jsem psala, blížíme se konečně dále a dále na sever!
Den 6
473 km
Haddingen – Lappeasuando lodge
Ráno po probuzení jsme si užívali krásně chladného počasí a nezáviděli nikomu ty vedra u nás v česku. Vyvenčila jsem psíky, Lukáš už tradičně přeházel věci z předních sedaček do kufru, nakoupili jsme v místním obchůdku před kterým stála Felicie a v něm prodávali Staropramen. A zjistili jsme, že Švédové naprosto všude mají fakt velkej výběr žvejkáků. Ne že mi bychom je tedy kupovali a žvejkali, ale třeba vám se tato informace bude hodit.
Přejeli jsme severní polární kruh u města Lansjärv a potkali jsme první tři sobíky. Zastavili jsme, vylezli z auta a čekali jsme, že hned utečou, ale oni se nebojácně vydali projít kousek od nás přes silnici. Jeden byl dokonce krásně sněhově bílej. Místní Švédové kterým na té silnici akorát tak zavazeli, si z nás museli ťukat na čelo, když pro ně to je jak u nás srnka, ale oni byli fakt tak úžasně pohádkoví! Ach! Jednou budeme mít sobíkovou farmu a můžete k nám přijet na exkurzi!
Pak jsme potkali ještě samici s maličkým sobem a mé srdce opět plesalo. Představovala jsem si soby hodně roztomile, ale až takhle? Předčili veškerá má očekávání! Už jsem říkala, že jsou úžasní a úplně pohádkoví?
Dojeli jsme k našemu ubytování Lappeasuando Lodge. Jinak jsme spali všechny noci v autě, ale kvůli korona opatřením jsme potřebovali nějaké potvrzení, že Dánskem opravdu jen projíždíme a to tedy bylo toto ubytování na jednu noc ve Švédsku. Což vyšlo moc hezky, protože venku zrovna pršelo a pršelo. Dostali jsme ale asi špatnej pokoj, protože jsme tam měli jen jednu postel.
Konečně jsme si místo koupele v jezeře dali teplou sprchu, uvařili jsme si v kuchyňce teplé těstoviny, udělali kafe a šli spát. Dokonce i na jedné malé posteli jsme se vyspali moc hezky. A hlavně Flowča byla šťastná, protože si nemusela věčně stěžovat a pořád vrčet jak v autě, protože by měla málo místa.
Byli jsme tam ubytovaní jako jediní a paní která nás ubytovávala, tam měla plno tažných psů. No konkrétně pro mě toto byla další část ráje. Takže u té naší sobíkové farmy čekejte ještě tažný psíky, abychom to měli komplet!
