Stezka Českem – Orlické Hory (3 dny, 68km)
Tentokrát nás vyrazilo více. Já, Lukáš, moje dvě mladší ségry, malá Bea a Selfka. Vzali jsme jak kočárek,
tak nosítko. A ještě že nás bylo tolik, protože Jeseníky jsou na kočár opravdu náročné (čti nemožné) a
museli jsme ho přenášet. Ano, říkalo mi to dost lidí, ale co si nezkusím, tomu prostě nevěřím. Tak teď už
věřím 😀
Den 1: Červený Potok - Adélin pramen (28km)
Vyrazili jsme ráno 8:30 vlakem do Červeného Potoka (pomlčíme prosím o tom, že jsme chtěli jet už 7:30,
ale vlak nám ujel a proto jsme museli hodinu počkat na nádraží na další). Beunky to byl první výlet vlakem!
Hned po pár metrech na nás vykoukl nádherný výhled na Dolní Moravu a okolí, jen je teda pravda, že Stezka korunami stromů a nově vybudovaný vysutý most tento pohled dosti kazí. Z Červeného potoka nám vedl
kus cesty krásně po asfaltu, vedro ještě nebylo a hlavně jsme nevěděli co nás čeká, takže se nám šlo
krásně. Asi po dvou kilometrech přišel první zádrhel úspěšně jsem nás ztratila, navedla úplně mimo cestu a
šplhali jsme úplně zbytečně velkej kopec po louce. Ale v pohodě, vrátili jsme se zpátky a šli jsme dále.
A teď to začalo, přišli jsme o veškeré iluze, že to půjde s kočárem. Už na první vrchol na Klepáč jsme
museli kočár a dítě vynést zvlášť. Lukáš spodek od kočáru, ségra korbičku a já Beu do nosítka. K tomu
jsme všichni měli samozřejmě batohy a v nich věci na 4 dny, takže nám to dalo fakt zabrat. Jo a to jsme
naštěstí ještě netušili, že i na ostatní vrcholy budeme kočár i Beu muset nést.
Ale ten výhled nahoře prostě
stál za to! No fakt! Dali jsme si tam delší pauzu, nabíraly síly a přemýšleli, jestli to vzdáme teď nebo až
cestou na Králičák, ale my se jen tak nevzdáme a vyrážíme! Cesta všelijaká, kousek i na kočár, ale pak už
nezbývalo zase nic jiného, než ho vzít.
Na Králičák jsme došli už dost večer, foukalo a byla fakt velká
zima. Navlíkla jsem Beu do všeho co s sebou měla, na sebe jsem hodila mikinu a nějak to šlo. Přemýšleli
jsme, že bychom tu přespali, ale fakt tam nebylo ani trochu hezky, tak jsme se vydali ještě ty 3,5
kilometry k přístřešku u Adelina pramene. Došli jsme tam už za tmy. Byl tam už jeden chlap s malým
uštěkaným psem (ještě že Selfka je v pohodě, neřeší psy a vlastně vůbec nic). Protože už ale byla úplná
tma, Bea byla unavená a všichni jsme toho měli už docela dost, tak jsme tu zůstali spát. Pán nám uvolnil
aspoň kousek přístřešku a spalo se hezky. Ani zima nám nebyla.
Den 2: Adélin pramen – chata Paprsek (15km)
Krásné ránko! I když trochu zima, tak vychází sluníčko a jde vidět, že bude brzy teplo. Stanovujeme si
dnešní cíl a to chatu Paprsek, kde doufáme, že si budeme moct dát něco dobrého k jídlu a kofolu!
Chvilkama je vidina toho snad to jediné, co nás pohání dopředu, ale je to s kočárem prostě fakt náročný
po těchto cestách. A to nám pak došlo, že vlastně ani nevíme, jestli budou mít opravdu otevřeno. Dneska
nám ty kilometry ubíhají nějak pomalu. Včera jsme to trochu přepálili a jde to znát.
Dorážíme do chaty Paprsek kolem 17 hodiny a mají otevřeno až do večera, takže super!
Selfka je docela dost unavená, takže zaleze pod lavičku a ani se nehne.
My si dáme kofolu, večeři, pak ještě borůvkový knedlíky. Nabijeme si všichni telefony, nabereme si vodu.
Na záchod se jdeme převléct do oblečení na spaní, pořádně navleču Beunku a jdeme hledat někam po okolí místo na spaní,
protože víc toho už dneska prostě neujdeme.
Po chvilkovém přemýšlení jsme si rozdělali spaní na kraji lesa. Spí se moc hezky, k ránu přímo
kolem nás prochází srnky, které vůbec neřeší, že tam jsme. A Selfka se zmůže jen na tiché zavrčení,
protože nemá na nic víc stále energii 😀
Den 3: chata Paprsek – Klínovec (25km)
Začínají už chodit lidi, tak jdeme vše pobalit, ať můžeme vyrazit. Chceme toho dneska ujít co nejvíce,
protože další den máme jet autobusem z Karlovy studánky, tak abychom tam vůbec stihli dojít.
Včerejší oddechovej den nám dodal zase plno energie a tak vyrážíme. Čekají nás dneska další vrcholy, tak
to bude krásné, ale náročné. Jen Selfinka nám kulhá a má ošoupané a trochu napuchlé polštářky. Takže
dostává botičky na přední tlapky a najednou se jí vrátila zase všechna veselost a ťape si s námi vesele
dále. Ještěže tak, nést k tomu všemu ještě psa si už opravdu nedovedu představit, jak bychom zvládli.
Začíná nám to po moc hezké cestě, takže se s kočárkem jede krásně a docela velký kus ujdeme už ráno.
Stavili jsme se nakoupit jídlo v malém minimarketu v Ramzové.
Ninča si dala zmrzlinu a najednou měla chuť vybíhat všechny kopce i s kočárkem. Čekal nás výšlap na Šerák, kde nám kupa lidí, co jsme potkali říkali, že to nemáme s kočárem šanci vyjít. Nejsme ale přece lemry a nepojedeme lanovkou.
Takže kus jsme vyšli a pak jsme museli už zase kočár rozložit, Beu hodit do nosítka a všechno vynést hezky nahoru.
Hory mají tu krásnou vlastnost, že vás nahoře vždycky odmění krásným výhledem a super pocitem, že
jsme to fakt zvládli, že vás to motivuje vylézt (a v našem případě vynést dítě a kočár :D) na další a další!
Odpočinuli jsme si, fotili, kochali se a vyrazili jsme na Keprník. Ukazatel ukazoval 2,5 kilometru, ale
zdálo se nám to tedy úplně nekonečný. Ten výhled nahoře stál ale opět za to!
Jen teda šíleně moc foukalo. Pokračujeme dále k Vřesové studánce a pak do Červenohorského sedla, tam jsme se stavili na rychlou kofolu. Já už jsem trochu znervózněla, protože se už zachvilku bude stmívat a Klínovec, kde chceme spát je ještě cca 2 kilometry a ráda bych tam došla za světla. Ale stihli jsme to! Je světlo! Přístřešek teda úplně celej obsazenej děckama.
Ale jsou na nás hrozně moc hodní a jen co nás viděli nám uvolnili půlku
přístřešku a sami si jdou rozdělávat plachty a hamaky ven.
Fakt mě až překvapuje, jak super milé lidi potkáváme! Máme tedy naprosto luxusní spaní s tím nejvíc
krásným výhledem na měsíc a hvězdy! Ach!
Aspoň jsem se měla v noci čím kochat, když jsem utěšovala Beunku, protože se v noci budila až moc
často. Omlouvám se všem, co tam spali s námi, ale ráno vypadali docela vyspaně, tak snad jsme je moc nebudili.
Den 4: Klínovec – Karlova Studánka (18km)
Máme budík už na 7, protože nás dneska čeká 18km, Praděd a pak Karlova Studánka, odkud chceme jet v
16 hodin autobusem a nechceme řešit, že nestiháme. Po ránu jsme si dali rozcvičku v podobě snesení
kočárku kočáru a nošení Beunky z velkého kamenitého krpálu, následoval kousek krásného
chodníčku. A pak už velkej kamenitej krpál nahoru.
Pak už cesty byly ale zase úplně za odměnu. Krásné
dřevěné chodníčky na Malém Jezerníku a najednou to bylo tu, Praděd, náš vysněný cíl.
Na Pradědu bylo plno lidí a celou cestu jsme neslyšeli nic jiného než ,,jee ten pes má botičky“.
Beunka se rozhodla, že potřebuje cestou na Praděd co pár metrů sedět na zemi a hrát si s kamínkama, ale i tak jsme
nakonec všichni došli nahoru!
Času máme ještě plno, původně jsme to dolů chtěli vzít údolím Bílé
Opavy, aby se tam podívaly i holky (my už jsme tu letos jednou byli), ale už nám všem došla energie na
nošení kočárku, takže když je možnost, tak to do Kalovy Studánky bereme už přímo po asfaltce 6,5 km
dolů. Mysleli jsme jak to bude pohodová cesta, ale po 3 dnech krásných přírodních cest byl asfalt dosti bolestiví.
Selfinka je docela unavená, ale v botičkách si pořád vesele ťape. Beunka nám usnula v kočárku,
takže se jde docela hezky. Dorazili jsme dolů už v 13:00, takže máme plno času a stavujeme se ještě do
restaurace na oběd a kofolu. Selfinka spí pod lavičkou a ani se nehne, Beunka si hraje chvilkama v
dětském koutku. A my jsme rádi, že jsme to fakt dali! 4 dny, 86km. Jsme dobří!
Jen teda nevzít ten kočár tak by to bylo vše o hodně jednodušší.